Architektura
procesních zdrojů

Prostorové uspořádání (layout) strojů
a výrobního zařízení pro štíhlou výrobu
Nutnost přizpůso-
bování layoutu
konkrétní situaci
Výrobní toky na dané architektuře

Pod pojmem architektura chápeme takové navržení
a realizaci
takové fyzické struktury vybraných podnikových zdrojů, které zabezpečí maximální zhodnocování kapitálu prostřednictvím produkčních a podpůrných procesů.
Pro průběh a kapitálovou výnosnost procesů tvorby hmotných
i nehmotných produktů mají klíčový
význam
typy a struktury hmotných zdrojů, na kterých probíhají procesy, především
navržení budov a hal v jejich rámci
– layout – rozmístění strojů a zařízení i manuálních pracovišť 
– typy strojů a zařízení (výkon, účelovost – jedno
či víceúčelové, velikost resp. hmotnost, mobilita).
Fyzické zabezpečení koncepcí štíhlého výrobního systému – zvláště pak JIT výroby, závisí především na realizaci takového fyzického uspořádání výroby, které umožní realizaci plynulého bezztrátového robního toku, tedy co nejplynulejší návaznost operací, které přidávají hodnotu na daném produktu.
Ačkoli plynulý zpracovatelský tok v tomto pojetí by bylo možno nejlépe zajistit prostřednictvím předmětného uspořádání výrobního zařízení, je štíhlá výroba v literatuře i praxi spojována především
uspořádáním strojů do pružných výrobních buněk či linek.
To je dáno především skutečností, že většina výrobců obhospodařuje příliš široké portfolio produktů na to, aby pro ně mohla budovat tvrdé, robkově orientované linky proudového typu.
Nicméně, spojení štíhlé výroby s buňkovým uspořádání neznamená, že všechny podniky jej mohou mechanicky přebírat
a automaticky uplatňovat.
Cílem podniku není učebnicové provedení štíhlé výroby, ale vytvoření takové podnikové architektury, která bude maximalizovat základní cíl podnikání, kterým je maximalizace kapitálové výnosnosti.
Slepá implementace pružných linek v zájmu zajištění plynulého
toku může v prostředí, které z podstaty vyžaduje např. technologický layout způsobit podniku obrovské ztráty.
Layout je třeba vždy šít na míru konkrétní situaci v níž se podnik nachází, přičemž optimální architektura z hlediska kapitálové výnosnosti vzniká často kombinací více architektonických principů, rozdílných pro
skupiny produktů i
fáze procesů
Vždy je potřeba přihlížet ke skutečnosti, že podniky vyrábějí
různá portfolia finálních produktů, která se liší z hlediska
počtu druhů finálních produktů
složitosti jednotlivých druhů produktů (např. počtu dílů a počtu
operací na jednotlivých dílech)
– frekvence výroby jednotlivých druhů produktů
přičemž
– portfolio se v čase postupně mění
– zahajuje se výroba nových produktů
– končí výroba starší produktů
Je proto nutné uvědomovat si přednosti i nevýhody jednotlivých typů prostorového uspořádání strojů a výrobního zařízení, které se vyvíjely především v průběhu uplynulého století a v tomto kontextu uvažovat o změnách layoutu při přechodu ke štíhlé výrobě.
Hlavní výrobní procesy probíhající v daném podniku, lze ztotožnit  
s toky objektů zpracování v rámci určité výrobní architektury.
Ačkoliv typ výrobní architektury do značné míry determinuje charakter toků, může v rámci dané architektury existovat více variant toků, které mohou být velmi odlišné z hlediska kapitálové výnosnosti.
Důležitou charakteristikou vztahující se k výrobním tokům, je jejich plynulost, ve smyslu návaznosti různých typů procesních fází v rámci dané výrobní sekvence.
Na jedné straně z tohoto pohledu stojí technologický layout. Ten vede k podstatnému zpomalování a přerušování výrobních toků z
důvodu kompenzace značných vzdáleností jednotlivých pracovišť
procesní posloupnosti velkými výrobními dávkami, spojenými
náročnými manipulacemi, transporty a stáním ve frontách
u pracovišť či v meziskladech. Velké výrobní dávky jsou přitom většinou odrazem operační nákladové optimalizace.
Na opačném pólu se nachází štíhlými systémy propagovaný tok jednotlivých kusů (One piece flow) s minimálními mezioperačními sobami a bezprostřední návazností hodnotu   zpracovatelských operací. Tento je umožněn především v předmětném (ideální tok jednotlivých kusů byl dosažen již v době H. Forda)
či buňkovém layoutu.
Optimum je často třeba hledat mezi těmito dvěma póly.


Finančně štíhlý výrobní systém
Koncepce štíhlého výrobního systému
Architektura procesních zdrojů
pro štíhlou výrobu

Vybrané techniky
<< Partnerská společnost © CEPC 2006